
Jehla, nit, zbytky látek, vyšívací bavlnky, klubíčka a k nim pletací jehlice nebo háček na háčkování. Tak to je od září náš dětský koutek. A jak jsme k němu došli? Přečtěte si náš příběh.
Když jsme si před deseti léty pronajali restauraci, chtěli jsme vyhovět všem věkovým skupinám, malými dětmi počínaje. Pořídili jsme krásná a barevná leporela, nádherné kostky, modely malých autíček a naší Báře jsme zabavili dřevěnou kuchyňku se sporákem /už byla velká holka/, kterou vyráběl Aleš se svým tátou a také malovací tabuli, ke které jsme dokoupili roli papíru a sadu pastelek. Po první zimě byly kostky poničené dupáním, tabule i s rolí papíru nepřežila ani první dva měsíce, leporela jsem odnesla do kontejneru na karton /snad tam patřila/, kuchyňku a sporáček jsme využili při roztápění krbu. Poctivé smrkové dřevo alespoň naposledy posloužilo. Nebudu nic skrývat loučila se i Bára se slzou v oku.
Jsem zarytý odpůrce řvoucích a pobíhajících dětí, které ruší ostatní hosty, ale neházím flintu do žita, máme pořád dost hostů, kteří mají děti a vedou je ke slušnému a společenskému způsobu života.
A ti ostatní nechť posedí se svým děckem a ukáží mu, jak přišít knoflík.....
P.S.: pro rodiny s menšími dětmi máme vyhrazen čas v době večeří od 17.00 do 18.30,
během dne nevydáváme žádná omezení, knoflíků máme za mírný poplatek dostatek.