PostHeaderIcon O nás

Jak jsem se stal kuchařemMožná bych měl začít větou mého dobrého kamaráda Pavla – když je žák připraven, dobrý učitel se vždycky najde.Nevím jestli jsem byl dobrým žákem,ale rád vzpomínám na pány kuchaře Luďka Erbana, Karla Veselého, Vaška Štancla a v neposlední řadě na člověka,který mě dlouhou dobu vedl a učil mě kuchařské trpělivosti a poslušnosti.Tím člověkem je pan Jaroslav Jindříšek.

 

Jak jsem se stal kuchařem


Nikdy jsem se sám sebe neptal proč jsem kuchařem a když mi tuhle otázku mí přátelé kladli vlastně jsem nevěděl, co honem odpovědět. Do jedné věty se to shrnout nedá a bylo by omylem pro kuchařinu mít jasnou definici o pár slovech.V první řadě je to asi láska k dobrému jídlu,tím,že jsem otevřel vlastní podnik je to tak trochu i o osobní cti a zodpovědnosti, to co rád jím a vařím, připravuji i pro své hosty, což k mém úžasu v mnohých restauracích nefunguje.Je to řehole, ale krásná. Rád každé ráno vybírám čerstvé zboží, je mi velkým potěšením, že můžu zajít za svým řezníkem Markem, který se stal pro mě naprosto neodmyslitelnou součástí mých plnících se snů a přání, která se mění v realitu spokojených hostů vracejících se do mé restaurace často s celou svou rodinou a přáteli.To oni dávají ta nejvěrnější a nejpravdivější doporučení a já jsem jim za to vděčný. Je to jistý závazek, ale i podpora v tom, že to dělám dobře.


Byl bych bláznem, kdybych si v dnešní,tak uspěchané a nejisté době myslel, že mám úspěch v kapse. Jsem naprosto obyčejný chlap, který jenom věří tomu co dělá, má svou rodinu bez které by restaurace nebyla tím čím je a pár díků patří i Jinřichovi Kahanovi, který mi půjčil svoji ,,hospodu na horách“.